Ó MŮJ BOŽE,
Ty nejspravedlivější, největší, první mezi všemi,
Tebe obdivuji, klaním se Ti a miluji Tě.
Mé srdce je tak plné, jak jen může být,
chci je před Tebou vylít.
Když rozjímám a rozmlouvám s Tebou,
napadá mne bezpočet útěšných myšlenek,
spatřuji bezpočet zdrojů a důvodů k radosti,
nesčetnými radostmi a občerstveními oplývá mé srdce.
Chválím Tě za to, že jsi stvořil mou duši,
kterou uzdravuješ a posvěcuješ, přesto, že často ulpívá na hloupostech;
dal jsi mi tělo a staráš se o ně, chráníš je a posiluješ.
Za to, že žehnáš mým smyslům, tak že se mohu těšit tím, co mne obklopuje,
dáváš svobodný pohyb a lehkost všem mým údům,
takže ruce, oči, uši smějí plnit tvé rozkazy.
Za královskou štědrost, s níž se staráš o mé každodenní zaopatření,
dáváš mi plný stůl a přetékající pohár,
takže se mohu těšit z chuti, lahodnosti a sladkosti života.
Za to, že mi dáváš radost s bližními a přáteli, že mohu sloužit druhým.
Za své srdce, které může pociťovat radost i žal, smutek i soucit,
i za svou mysl, která může přemýšlet o potřebách druhých lidí.
Za příležitosti šířit kolem sebe radost a dobro.
Za milované, kteří mne již předešli do nebeských radostí.
Za to, že i já sám mohu očekávat a těšit se, že Tě jednou spatřím tváří v tvář.
Miluji Tě víc, než se dá slovy vyjádřit, za to vše, co děláš pro svá stvoření.
Dej růst mé lásce, ó můj Bože, v tomto čase i na věčnosti.